Ta dvanáctá

Sluneční mládenec kosí trávu,

Nemesis přede tlustou nit.

Zdravím Tě,Marie,

matko syna,

který lásku tvou zaprodal té Boží.

Prosím,

nekárej mě za hříchy mé,

ale neomlouvej je,

Spáchané byla v tom duchovním podobenství,

v jakém Syn tvůj zbil sám pro sebe kříž

jako oběť víry v toho nehmotného na nebesích,

Kříž na Golgotu však on nevynesl na zádech svých.

To byly tvé slzy,

tvůj nářek,

tvé odpuštění za zradu a hanu tvé mateřské lásky.

Zdravím Tě,Marie,

matko ješitného Syna,

který i po smrti si hraje na Spasitele,

který o lásce káže lidem i zvířatům,

mrtvým či živým,

který však bohužel obětoval to větší pro větší,

kterým však bohudík vyměnil tvou lásku pozemskou

za slávu nesmrtelnou.

Sluneční mládenec si stírá pot,

Nemesis přede tlustou nit

a tiše si při tom prozpěvuje.

Zdravím Tě,Marie,

vezmeš si se mnou k jídlu chléb s tvarohem?

Marie,

samota rodí trpká jablka,

osamělost lískové oříšky.

Prozřetelnost tam nahoře však podťala oba zdravé stromy.

Jeden a jedna v cizotě oblak modrých plení ráj.

Svátost karate učí duše spravedlivých.

Spravedlnost se Svátostí jako jeden a jedna

/ne v manželském páru/ vraždí Zem.

Zdravím Tě,Marie,

vykoupej se se mnou po tak dlouhé pouti světem

ve studené,ale čisté vodě pod vodopádem slz.

Snad Bůh jako jeden a jedna

/ ne jako člověk a oranžová bytost/

ti vrátí živého Syna.

Sluneční mládenec brousí kosu,

Nemesis zadělala těsto na koláče.

Láska kyselinou leptá v lidské kůži kříž.

Křtí-li se dítě vodou z Jordánu,

tak z něj vyroste slušný a poctivý člověk?

Co myslíš,Bože?

Marie,

v tom čase budoucím,

v tom čase,který ještě nenastal,

zhroutí se víra člověka tak,

abys ty objala živého Syna?

Sluneční mládenec kosí trávu,

Nemesis přede tlustou nit.

Marie,

sbohem!

Stěžejní báseň k celé sbírce Oratoriu